Lodní šroub: novodobý impuls pro zastaralé lodě

Při práci na novodobém střediska, které by pohánělo rakety, se českému vynálezci Josefu Resslovi podařilo vystavět lodní šroub. Až do své úmrtí se avšak vynálezce neúspěšně pokoušel zvládnout, že jeho tvůrcí je momentálně on. Zatím se jeho přesvědčení chopila Britská admiralita a místo autorství tohoto revolučního výmyslu ocenila jiné pretendentu.Po tisíce let se lidstvo plavili po nejrůznějších mořích světa, ať už místo trhem, ve zájemu ovládnout odlišném půdě, eventuálni se toliko nabýt z jednoho plochy na druhé. Průběh korábem tudíž manipulátor v pracce kráčel s technologickým rozmachem. Nejdříve rakety byly poháněny lidskou silou prostřednictvíme vesel, později silou vichřice prostřednictvíme plachet a prosím později parními letadlo. V éře, kdypak žil Josef Ressel, rakety nepřetržitě po výši vod poháněla velká kola. V Rakousko-Uhersku Ressel pracoval jaku hajný v okrsku, ve některém námořnictvo těžilo otope kvůli své rakety. Byl takži společně rovněž námořním lampasákem a jeho přírodní cíl o rakety ho povzbudil k tentu, aby kvůli ně vytvořil dokonalejší pohon.Podle jeho prvních nákresů měly rakety pohánět Archimedovy šrouby. Archimedes (kolem 285-212 př. n. 1.), helénský matematik a fyzikáře, je navrhl tudíž, aby pumpovaly tekutinu z zvýšeného hlubiny do menší. Toto střediska tvořil šroub ve podoby šroubovice, kterýkoli se otáčel ve válu. Až do 18. století se vynálezci párkrát pokusili pohánět rakety tímto žánrem šroubu, leč všechny jejích pokusy ztroskotaly, a tudíž byli stavitelé korábem zase nuceni oplatit se ke kolesům, která dokázala pronést hybnou mohutnost do tekutiny. Josef Res- sel začal s montáží lodního šroubu, kterýkoli měl náležet umístěn na přídi korábu. O patentování svého lodního šroubu požádal 26. listopadu 1826. Rakouské námořnictvo souhlasilo s klauzulí, že raketu s podobným Šroubem bude postavena v Rakousku. Hned avšak nastaly těžkosti s přísunem parního kotle, a tudíž Ressel odcestoval do Paříže, kde o Jeho obvious projevilazájem jistá francouzská organizace. Exam dopadl šťastně, nicméni se avšak vynálezci nepodařilo úplně zagitovat businessu o tentu, jako může náležet jeho šroub dobrý. Resslovi se na navazující návštěva v Paříži nedostávalo prostředků, a tudíž se vrátil nazpět do Rakouska. 4. srpna létu 1829 začal s novými pokusy na svém lodním šroubu v Terstu, kterýkoli byl tenkrát částí Rakousko- Uherska. Šroub sám fungoval bezchybně, kdežto plavbu bylo nutné ukončit následkem závadě parního kotle. Dodatečně musela náležet lod odtažena nazpět do přístavištěte a potome byly všechny navazující testovací jezdectva z spousto oficiální „z příčiny bezpečnosti“ zakázány.Mezitím se Resslovy plány o konstrukci lodního šroubu dostaly do Anglie, tehdejší největší námořní mocnosti na světě. V roce 1850 Britská admiralita nabídla ocenění 2000 liber tentu, někdo méně všech pochyb dokáže, že je vynálezcem lodního šroubu. Josef Ressel na povel úřadovny odepsal, kdežto žádné odezvě se nikdy nedočkal. Navíc ani zásahu arcivévody Ferdinanda Maxe, kterýkoli se Ressla zastal, nevedla ke vytouženému terno. Práci tenta admiralita rozdělila ocenění přibližně pár různých britských žadatelů. Ressel bojoval místo schválení svých práv po celistvý pozůstatek svého života, kdežto místo vynálezce lodního šroubu byl uznán až po své úmrtí.